Zazimování zahradních zavlažovacích systémů

21. 12. 2016

Odkládání zazimování zavlažovacího systému je velkým rizikem, které s příchodem prvních mrazů může znamenat katastrofu. Jakmile se rtuť teploměru začne pohybovat na hranici 4°C, je to znamení, že mrazíky na sebe nenechají dlouho čekat.

Pokud by voda v zavlažovacím systému zamrzla, zpravidla poškodí ty nejcitlivější a zároveň nejdražší součásti. To, že se voda při zamrznutí rozpíná, ví asi každý. Tlak, kterým působí led na své okolí je skutečně velký, potrhat i masívní ocelové potrubí není pro mrznoucí vodu problém. Co tedy dokáže v elektromagnetickém ventilu, čerpadle, závlahových tryskách a dalších součástech systému si tedy dovedeme asi představit.

Podzim je období, kdy sluníčko ztrácí sílu a zároveň vzrůstá i nadílka srážek, které slábnoucí slunce nevysouší tak rychle. Většina rostlin se připravuje na zimu a zalévání již není třeba v takové míře, jako v horkém létě. Je tedy čas zvážit, nakolik ještě budeme venkovní závlahové systémy využívat, zda se nám vyplatí riziko jejich poškození zmrznutím, nebo těch pár rostlin vyžadujících zálivku pokud déle neprší, raději zalijeme konví. Většině běžných zahradních hadic na první pohled mráz mnoho neuškodí. Ovšem materiály, které jsou na výrobu hadice použity, při nízkých teplotách ztrácejí svou pružnost a mrznoucí voda v nich pak může vytvářet mikrotrhliny, které podstatně zkracují životnost hadice. Prasklina v potrubí, nebo venkovním kohoutku je pak důvodem k okamžité výměně. Další riziko je, pokud praskne část zavlažovacího systému v době, kdy není nikdo doma, může dojít i k vyčerpání studny a zničení čerpadla. Zaplavené pozemky a vyplavené sklepy jsou dalším důvodem, proč zazimování zbytečně neodkládat.

Zazimování spočívá v odpojení všech součástí, které odpojit lze a jejich uskladnění v prostorách, kde neklesá teplota pod bod mrazu. Všechny ostatní pevně umístěné venkovní součásti pak důkladně odvodníme pomocí výpustních ventilů. Tvrzení, že venkovní kohoutek uchráníme pečlivým zateplením pomocí omotání velké vrstvy vyřazených textilií, je mýtus. Jelikož chybí zdroj tepla, vrstva starých hadrů velice rychle promrzne, a tudíž nemá žádný smysl.  

Nejprve tedy odpojíme všechny venkovní rozvody od zdroje vody. Pokud jsou připojeny k domovnímu rozvodu, zpravidla postačí zavřít přívod vody a otevřít výpustní ventily. Jestliže je zavlažování napojené na venkovní povrchová čerpadla, odpojíme je, vypustíme z nich vodu a uklidíme je do prostor, kde neklesá teplota pod bod mrazu. Ponorná čerpadla umístěná ve studních a podzemních nádržích kde nemůže dojít k zamrznutí, postačí odpojit od elektrické sítě. Zároveň však od nich odpojíme všechna připojená zavlažovací zařízení.

U podzemních zavlažovacích systémů, které nejsou opatřeny automatickými odvodňovacími ventily, může být nutné jejich odvodnění pomoc kompresoru. Kompresor se připojí na vstup systému a místo vody vháníme do systému vzduch. Ručně pak otevíráme jednotlivé větve systému, a stlačeným vzduchem z nich vytlačíme veškerou vodu.  Pokud máme v systému výpustní ventily, postupujeme podle návodu výrobce. Většinou postačí otevřít vstup systému a vodu nechat automatickými ventily samospádem vytéct. Po odvodnění se o trysky zavlažovacích již starat musíme, jsou mrazuvzdorné.

Jestliže k ovládání zavlažování používáte spínací hodiny s ventilem na zdroji vody, odpojte je a ukliďte do vytápěných prostor. Po dobu uskladnění je vhodné vyndat i baterii, aby nedošlo k jejímu vybití a poškození přístroje. To samé platí i pro dešťová a další čidla.

Systémy ručního a nadzemní zavlažování, tedy hadice, volně umístěné kropiče a podobně odpojíme od zdroje vody, rozebereme, důkladně vysušíme a na zimu uskladníme v teple.

Všechny ventily a kohouty po odpojení zdroje vody necháme mimo sezónu otevřené.

Autor: PST